Velkým zážitkem pro měl byla účast na jubilejním 50. sraz BVÚ, kam mě pozval Galén v roce 1999 a kam jsem společně jeli z Prahy. Je to už neskutečných 14 let, takže vzpomínky v paměti jsou už pouze matné. Ani ten rok bych z paměti nevydoloval. Naštětsí v té době vydávalo Sdružení klubů správných kamarádů ČR svůj časopis Kamarád, který později získal i internetovou verzi, kam se dostalo vždy to podstatné z ppaírové verze.
Jak jsem tehdy sraz popsal?
Sraz na tento legendární sraz jsem měl s Galénem na hlavním nádraží v Praze. Vlakem jsme vyjeli hned chvíli po té, co jsme se sešli u pokladny číslo 1. Část cesty jsme prospali, část jsme si povídali a i jsme podepisovali Březové lístky. V České Třebové nám odpojili vagón, který měl špatné brzdy. Však jsme kvůli tomuto vagónu nabrali hodinové zpoždění.
Do Ostravy jsme dojeli vpořádku a šli jsme na autobus, který nás dovezl skoro až před dům Karla Líby. Došli jsme pár metrů a byli jsme na místě. Zde nás vítal Luděk Boháč a v domě pak Karel Líba a František Ródr - Paragraf, který tu už byl od čtvrtka. Luděk pro nás připravil večeři, která byla výborná a přišla velmi vhod. Pak jsme chvíli seděli a povídali si. Karel s Františkem podepisovali udělovačky a asi v jedenáct se šlo spát.
Ráno jsme se připravovali na sraz. K snídani nás čekal řízek a vydatný balíček na cestu. Přesně na čas přijel s autem Maňas. Karlova fenka jela vzadu v kufru, nad ní se ještě vešly naše baťohy. Maňas nás dovezl co nejdál, tedy až k cisterně. Od ní nás Karel dovedl na tábořiště BVÚ. Zde byly družinové ohýnky a na protější straně stany. Odložili jsme si věci na celtu a šli se projít po údolí, kde tábořily i další oddíly. Galén tu našel Zlaté šípy a cestou potkal mnoho známých.
Vrátili jsme se, já si vyfotil ohniště jedné z družin BVÚ, u kterého bylo pár kluků. Následovala porada vedoucích a potom už byl nástup a zahájení srazu. Soutěže začaly štafetou. Potom se rozeběhly soutěže pětiboje a soutěže, které si připravily některé oddíly. Některé z disciplín jsem si vyfotil, zejména lasování. Další disciplínou bylo uzlování, na které děcka do posledka trénovaly. Přepalování provázku bylo u cisterny, stejným směrem byl i test znalostí přírody.
Odpoledne ještě došlo k jedné dramatické události. Kluk z jednoho oddílu lezl na strom a spadl z asi třímetrové výšky. Jeho vedoucí zavolal pohotovost, která přijela a lékař volal pro vrtulník, který za chvíli přilétl a dopravil zraněného do nemocnice do Poruby. Ten mohl hýbat rukama i nohama, takže to snad dopadne dobře a nebude mít trvalé následky tohoto nepříjemného úrazu.
Všechny soutěže skončily do 18 hodin, takže byl čas na večeři a přípravu táboráku. Každý účastník srazu tam přinesl metrové poleno. Potom se ale zatáhla obloha a rozpršelo se. Táborák byl o hodinu odložen. Nám nabídli přístřeší v jednom prázdném stanu, kde jsme přečkali nejhorší déšť. Potom se opravdu déšť sklidnil, takže táborák se nakonec konal. Opět se rozpršelo, ale byl to spíš slabší déšť, který nikoho od ohně nezahnal.
V Kamarádu vyšly i fotografe. Kvalita není bohužel nic moc, protože byly foceny černobíle na kinofilm a následně naskenované. Některé z ich se ale celkem v rámci možnosít povedly. Do tohoto článku vybírám jedinou, kde sedí Galén s Pirátem (Mojmítem Nováčkem). Kdo by měl zájem vidět ostatní i s originálem reportáže, najde je zde.
