Svůj první Březový lístek jsem dostal od Pavla Kvapila - Delfína za podpory Galéna. Bylo to v začátcích Sdružení klubů správných kamarádů ČR, které se tehdy ještě jmenovalo Sdružení klubů správných kluků ČR. K jeho přejmenování došlo vlastně na popud Galéna, čímž se otevřelo i děvčatům. V době, kdy bylo SKSK ČR pouze pražskou záležitostí, se k nám přihlásily dva kluby z Žatce. Jejich patronem byl Pavel Kvapil - Delfín.
Udělali jsme společnou akci našich pražských klubů ze střediska Tuláci s žateckými kluby. S Galénem jsem se v té době znal pouze z korespondence. A tak mě Delfín vzal na nějaké Galénem pořádané sezení do YMCY, kde mě s Galénem seznámil. Tam mě Galén poradil, jak rozjet Březové lístky v SKSK ČR. Podepsal nám tam udělovací listiny pro naše nejaktivnější členy. Delfín měl udělovací listinu pro mě, kterou mi ale o tom víkendu nestihl předat, tak ji poslal prostřednictvím jednoho našeho rádce, který mi ji potom předal na klubové schůzce.
Dostal jsem povoleným přeskokem 2. stupeň. Následně jsem potom podepsal udělovací listiny do našeho prvního střediska Bratrstvo. A tak se vlastně Březové lístky v SKSK ČR rozjely. Měly jsm e několik prvních a druhých stupňů s tím, že jsem již měli vlastní podpisovou sílu na udělení 1. stupně a s podporou žateckých klubů a Galéna i na stupně vyšší.
Po prvním setkání s Galénem začala naše pravidelnější spolupráce. Na dalším srazu našich klubů, kde byli opět pražáci i žatečáci, nám uspořádal besedu. Zhruba po půl roce jsem od Galéna dostal 3. stupeň a tak se naše pyramida rozrůstala.
Můj počáteční růst na pyramidě Březových lístků byl poměrně rychlý. Čtvrtý stupeň jsem dostal asi po roce na společném srazu v Žatci. Tentokrát myslím od dalšího žateckého vedoucího Tomáše Studenovského – Medvěda. I na tomo srazu byl Galén. A protože to byl sraz dost terénní, tak jsem dělal v Medvědově bytu Galénovi společnost v situacích, kdy mu už jeho věk nedovolil se terénních akcí účastnit.
Pátý stupeň jsem dostal brzy potom v Horažďovicích. Opět od Galéna, který nám zde dělal besedu pro naše horažďovické čtenářské kluby. Nejvíc jsem se těšil na stupeň šestý, protože karmínová barva se mi líbí asi nejvíce. Na něj jsem čekal o něco déle a dostal jsem jej na pražské CVVZ. Tento stupeň mám v současnosti.
Druhé hledisko Březových lístků pro mě znamená hledisko udělovatele. Vždy jsem u sebe nosil hodně udělovacích listin a sháněl na ně podpisy. Měl jsem tu čest být autorem jedné ze dvou udělovacích listin na stříbrný Březový lístek pro Miloše Zapletala. S tou mi pomáhal žatecký Medvěd. Tyto listiny byly dvě (možná i víc, ještě nějaké menší), ale ta druhá hlavní byla moravská. Podpisová síla obou listin dohromady měl asi desetinásobný přesah.
Galén vždy na srazech vytýkal, když organizátoři nechali Březové lístky předávat jemu. Říkal, že se rád podepíše, rád pogratuluje, ale že svým členům to máme předávat sami. Já ho několikrát poslech. Udělal jsme udělovací listinu pro Františka Rodra – Paragrafa nejprve na bronzový a posléze na stříbrný Březový lístek a obě jsem mu poředal osobně sám. Ten stříbrný v přítomnosti Galéna při oslavě Galénových 80. narozenin v Praze. Mým snem bylo dotáhnout Františka na zlatý Březový lístek. To už se mi bohužel asi nesplní, protože František po zdravotnách problémech někam zmizel a nikdo z mého okolí neví, kde vlastně je.
Březové lístky mě oslovily hodně, asi nejvíce ze všech Galénových velkých pedagogických her. Hodně podpisů jsem vždycky nasbíral na CVVZkách. Těch jsem se účastnil od druhé Náchodské všech až do roku 2010. V roce 2011 jsem se nemohl zúčastnit z rodinných důvodů, protože jsem měl těžce nemocného tátu, který nakonec zemřel. byl jsem tam již přihlášený jako lektor, ale nakonec jsem musel asi dva týdny před konáním odříct, protože jsem měl tátu doma u sebe nechodícího. Účast na CVVZ mi nevyšla z pracovních důvodů ani v roce 2012 a bohužel to nevypadá dobře ani letos. U té letošní CVVZky se mi bohužel zatím ani nikde nepodařilo dohledat její přesné datum.
